Vydat se na duchovní cestu znamená vzdálit se od světských záležitostí a usilovat o přiblížení se k Bohu, k Pravdě a k Lásce. Z amen to přiblížit se ke své vlastní podstatě, ke svému nitru - k Bohu, který je v každém z nás přítomen.

Není to lehká cesta. Vyžaduje od nás odvahu, trpělivost, naprostou upřímnost a cílevědomost. Přináší pak vnitřní klid, vnitřní svobodu a v neposlední řadě pokoru a opravdovou lásku ke všem bližním.

* opr. Znamená to přiblížit se ke své.....

podle mého nestačí být v životě šťastný, protože můžeme např. prožít šťastně dny na střední škole, ale co toho, když nakonec propadneme u maturity. Klíčová je pravda, která nám zajistí "konec dobrý, všecko dobré". Nakonec cesta ke štěstí stojí určité nepříjemnosti. Zkusil jsem všecko možné, nakonec jsem vybral cestu křesťanskou jako řešení otázky lidské špatnosti, která generuje "těžkosti".

Není moc snadná, ale nabízí vítězství v budoucnu. Tak jsem na ní vsadil,

I pro mě je to zajímavé téma. Ale duchovní usilování bych nevztahoval jen k pocitu štěstí, spíše k vnitřnímu klidu. Motivací, proč se obrátit ke spiritualitě, je nesčetně. Už jsem si zvykl meditovat ráno, když vstanu, a když to pár dní nedělám, cítím, že mi něco chybí. Taky pořád něco na toto téma studuju - buď používám jednu knihu dlouhodobě - například Ramana Mahariši, nebo čtu něco nového a hledám tam, čím to doplní moje znalosti.....