Růst cen nemovitostí není jen český specifický problém. Je to problém celého západního světa. Příklad Vancouver Kanada. Kolem roku 1970 v centru Vancouveru domek střední velikosti stál zhruba 18000 do 22000. Dnes kolem 3000 000. V lepších částech města i víc. Jistě, že vás v Čechách POCHOPITELNĚ ceny nemovitostí v Kanadě nezajímají. Já chci jenom zdůraznit, že to je problém světový. Před pár lety jsem navštívil Paříž. Byt 3 plus 1 v obyčejné čtvrti (jako třeba Karlín v Praze) stál 300 000 eur. (dle inzerátu v novinách)

Byt je zboží, jako kterékoliv jiné. Zkuste pojem nahradit třeba čipy. Jsou nabízeny, poptávané, nedostatkové. Pak dražší. Byt i čip je blahodárný. Spouští multiplikační efekt. Auto, jako vrcholící podíl dodavatelů. Nejde jenom o tu fabriku. U bytu ještě výraznější, Je tam i socio rozměr. Lidi se berou, děti. Obrovsky příznivý dopad na spotřebu - Od textilu, přes sklo, elektronikou konče, podobně u auta . Btly, auta, nebyly ani za socialismu - trh neexistoval .

Přesto, je bytům dobré pozornost věnovat, neděje se. Stát nemá stavět, nemá brzdit. Kdo si vzpomene na Jourovou? Ta s povolováním začala! ČR má navíc spoustu specifik. 80% bydlících již vlastní. Stěhování za prací se neděje. Stále levné úvěry - i po intervenci ČNB. Začínalo se na 11%. Nákup jako důchodové připojištění. Ochrana před inflací. K tomu nyní komplex drahota. Cena nemovitosti je jednoduchá. Stojí tolik, kolik je kupec ochoten vydat. Dnes, již vydá hodně. A už jsme u reálných příjmů ...

Když je vám 30 a chcete založit rodinu, tak mate problém.

Byt 3+1 v paneláku stal 20-25 nasobek průměrné tehdejší mzdy v roce 2000 . V roce 2020 je to 80-100 nasobek průměrné mzdy.

Pronajimat si byt pro rodinu, tedy 3+kk a větší, to je příšerná cena.

Většinu lidí ceny nemovitostí nezajímají. To zajímá jen toho, kdo se chystá koupit nebo prodat.