Jak nakládat s pocity

Neustále na nás útočí. Narazíme na ně, kdykoli se chceme na něco soustředit. Boří naše plány a ničí naše předsevzetí. Pletou se nám do cesty v životě, který by byl jinak úspěšný. Řeč je o našich (negativních) pocitech.

Je fascinující, jak jsou pocity v lidském světě ignorovány. Obecně se jedná, jako by neexistovaly vůbec. Měli bychom je překonávat, ignorovat a nemyslet na ně. Jenže to moc nejde. Pocity vyplouvají na povrch, někdy plynule, jindy v náhlé explozi. Neřešit je je jako neřešit příznaky přicházející nemoci - nevyplatí se nám to. Pocit se vrátí, bude ještě silnější a nakonec bude řídit naše jednání, až se budeme divit, co to zase vyvádíme. Nebo můžeme stále utíkat a budovat si závislosti na všemožných neřestech. Lepší je ale zapomenout na starou poučku "Nezaobírej se pořád jen sebou" a pořádně se v sobě pošťourat.

Pocit má několik aspektů. Prvním z nich je počátek. Jsme ve stavu klidu, něco se stane a následkem je pocit. Někdy je pocit vyvolán místem, na kterém se nacházíme. Něco nám připomíná nebo se nám tam něco přihodilo a vzpomínka na tuto situaci způsobí, že se začneme nějak cítit. Pocit často vyvolá fyziologickou reakci. Racionálně je všechno v pořádku, ale tělo si zřejmě myslí něco jiného, když nám přeskakuje hlas a srdce bije jako o život. Začátkem je tedy uvědomit si vznik pocitu a jeho okolnosti a způsob jeho prožívání. To vyžaduje jistý cvik v pozornosti. Někdy se cítíme nepříjemně a až po chvíli si uvědomíme negativní pocit, který to způsobil.

Máme více možností, jak na vzniklý pocit reagovat. Můžeme od něj utíkat, můžeme ho ventilovat do okolí nebo si ho můžeme uvědomit (jak je popsáno v předchozím odstavci) a hledat možnosti, jak jej (nyní i v budoucnu) oslabit. První způsob zahrnuje aktivity, které samy o sobě vyvolávají pocity, které mohou přehlušit negativní pocit původní. Mohou to být jakékoli drogy, sexuální aktivity, ale třeba i sport. Utíkání může mít i formu úniků do fantazie, které nás vzdalují reálnému světu a oslabují naše vazby na něj i naše odhodlání něco v něm změnit. Problémem těchto přístupů je (mimo jiné) naše zvislost na nich a též fakt, že negativní pocit se časem dostaví znovu (z čehož plyne ona závislost). Ventilace pocitů do okolí má stejný problém. Navíc při ní mnohdy ubližujeme lidem, kteří nás obklopují, což jsou většinou členové naší rodiny či kolegové v práci. Oba tyto negativní přístupy mnozí lidé praktikují po celý život, aniž by si výše popsané souvislosti uvědomili.

Třetí možností je hledání způsobu, jak zabránit vzniku negativního pocitu. Chceme, aby v budoucnu byl slabší a časem zmizel úplně. To je nejefektivnější, ale, jak už to bývá, i nejtěžší cesta. Začíná tím, že si vyhradíme nějaký čas (hodinu, dvě) jen pro sebe a zaměříme se na daný pocit s cílem odstranit ho ze svého života. Při takovém rozjímání postupně dospějeme ke krokům, které je třeba učinit. Může to být rozhovor s někým blízkým, s odborníkem, přečíst si knihu, která nám napoví, hledat odpověď na internetu. Může to být vzít si list papíru a sepsat si nápady či priority. Může to být něčeho se zbavit - nějaké věci, vztahu, který nás potápí nebo třeba nějakého přesvědčení o tom, co je "správné" či "špatné".

Potřebná akce vyplyne z příčiny problému. Často je za negativním pocitem strach být k lidem kolem sebe upřímní a říci jim něco nepříjemného nebo strach z budoucnosti obecně. Většinou platí, že poslouchat svůj strach je zcela neprospěšné. Ať už je to strach, že někoho rozhněváme, zraníme, že se ztrapníme nebo že budeme špatně vypadat. Můžeme mít i strach z nemoci nebo z nedostatku něčeho pro nás důležitého. Původ těchto strachů je často ve zkušenostech z dětství. Potřebným krokem je udělat to, čeho se bojíme. Odhodlat se může trvat dlouho, nicméně právě zbavení se negativních pocitů by nám mělo být motivací. Někdy je užitečné plánovat akce výlučně za účelem zbavení se strachu, např. jít mezi lidi, pokud máme sociální fobii, říci v obchodě, že zboží je moc drahé, pokud máme tendenci koupit drahou věc, jen abychom se necítili trapně apod. I když to může vypadat bizardně, následkem těchto postupů je postupné zbavení se strachu, úleva a klid. Vytrvalost v hledání příčin problémů a jejich řešení je zde ovšem více než nutná.

Často můžeme mít strach vytknout někomu z jidí kolem nás jejich jednání. Raději nad tím mávneme rukou a snažíme se zapomenout. Umět říci (slušně) svůj názor je ale nesmírně důležité, už jen kvůli nám samým.

Dá se tedy obecně říci, že příčinou negativních pocitů je naše pasivita tam, kde bychom měli aktivně jednat. Dále jí může být pomýlené přesvědčení, často pramenící z vlivu rodiny nebo náboženských vlivů. Zde je na místě zkoumat svůj světonázor a jeho validitu. Pokud věříme, že všem jde jen o peníze nebo že nás nemá nikdo rád, máme o negativní pocity postaráno. Přehlížíme, že ve skutečnosti jde o peníze jen nám a že jsme to my, kdo se nemá rád. Pravda o nás je před námi často mistrně skryta.

Poslední poznámka k prvním uaspektu je o nutkavých pocitech. Ty dokážou být velice nepříjemné a zbavit se jich není snadné. Jejich původ je zřejmě podvědomý pocit nebezpečí a snaha udržet si daný status quo, daný ideální stav. Nutkavé myšlení se projevuje lpěním na maličkostech, trápením se drobnými vadami, vyžadováním dokonalého pořádku, naprosté jistoty apod. Zde je důležité neudělat akci, ke které nás pocit nutí. Smířit se s "vadou" a brát celý svět jako nedokonalé místo. Dále je vhodné uvědomit si proměnlivost života, tedy fakt, že naše okolí, vzhled i majetek se neustále mění. Nakonec je dobré vědět, že i když nás pocit trápí, nedáme-li mu možnost nás zaměstnávat, časem sám odejde. Pokud budeme vytrvalí, pocítíme viditelné zlepšení.

Druhým aspektem pocitu je, že nám něco o nás říká. Říká nám, co máme udělat, abychom se cítili příjemně. Ukazuje na dlouhodobý problém, který si žádá i dlouhodobou práci. Možná si nechceme přiznat, že nám něco chybí - peníze, fyzická kondice, kvalitní vztahy. Možná ani nevěříme, že tyto věci můžeme mít. V takové situaci je na místě hledat cestu ke zlepšení své situace a obrnit se trpělivostí. Stanovit si menší dosažitelné cíle, odměňovat se. Nechat si pomoci. Těšit se na dosažení cíle, motivovat se. Cesta může být dlouhá, ale vykročení a vůbec myšlenka na ni naše negaticvní pocity změní. Nedá se to příliš popsat, je třeba udělat přímou zkušenost. Dlouhá cesta též vyžaduje občasné revize a změny.

Posledním aspektem pocitu je jeho energie. Někdy víme, jak pocit vznikl a co nám říká, ale vzrušení, které v nás vyvolal, přetrvává. Tuto energii je pro dosažení klidu třeba nějak konstruktivně vybít. Způsob záleží na povaze každého z nás. Někomu vyhovuje sport, třeba i bojový, někdo se svěří, píše si deník, složí píseň nebo poezii. Nebo napíše článek ;-)

Kromě negativních pocitů, které nám přináší utrpení, existují i pocity pozitivní. Ty nám říkají, co máme dělat, abychom byli šťastní - jak se máme chovat k ostatním, jak máme relaxovat a podobně.

Celkově se tedy dá konstatovat, že všechny pocity mají jediný úkol - ukázat nám, kudy vede naše cesta ke štěstí a klidu. Protože lidé se navzájem silně ovlivňují, je naše radost a pohoda přínosná i pro ostatní. To jsou pádné důvody, proč pocitům naslouchat a věnovat určitý čas jejich vyhodnocení. Pokud to budeme dělat účinně a vytrvale, odvaha a úsilí se nám bohatě vyplatí.