Každý z nás, ať už je jakéhokoliv věku, už nejspíše někdy slyšel slavné a opakované heslo - dohnat západ.
Toto heslo je totiž už docela staré, objevuje se od chvíle, kdy nám ten západ začal viditelně utíkat. Byly časy, kdy takové Rakousko nebo Švédsko byly chudší zemí, než jsou Čechy. máme tedy pocit, že západní země nám utekly. A že bychom je měli dohnat. Následující článek se zaměří na otázky, jestli je to správná myšlenka, jak je v tomto směru postupováno a jak by se postupovat mělo.
V první řadě tedy vyvstává otázka, jestli je vůbec správné hovořit o nějakém dohánění západu. Mnozí na internetu píší, že svobodnou zemí západního střihu už vlastně jsme. Což je pravda, až tolik rozdílně než takoví Němci tu nežijeme. Můžeme taky jako oni kupovat drahá auta, investovat do akcií či jezdit na dovolenou do Thajska. Sice nemáme v kapse takový balík peněz, ale že by byla západní Evropa jiný svět, to už dávno říci nelze. Můžeme též slyšet, že některé země jsme už vlastně dohnali, jako třeba Řecko či Portugalsko. I to je možné, alespoň podle některých ukazatelů. Nakonec zaznívá i to, že přeci s nikým nezávodíme a proč to vůbec řešit, případně že to stejně není již možné, tak o čem se bavíme.
Jenže ono to smysl má. Jak kdysi napsal Jan Baťa ve své knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí, národ potřebuje mít jednotící vizi, která je všem společná a pohání je vpřed. A jakou jinou společnou jednotící vizi než "dohnat západ" máme? Na čem jiném se shodnou konzervativci i levicoví populisté? A co je na takovém cíli špatného? Je to zcela validní cíl, k jehož dosažení je možno napřít společnou energii. A kdo viděl, jak to vypadá třeba ve Švýcarsku, ten snad uzná, že je co dohánět. Inspirovat se, hledat řešení společných problémů. Práce tu je.
Co se pro takové dohánění ve skutečnosti děje? Něco ano, ale jsou tu i zásadní problémy. Ty se nachází v první řadě v mysli jednotlivých českých lidí. Máme totiž někdy jakési "magické myšlení", kde očekáváme či předpokládáme zázraky. Někdo přičítá nižší životní úroveň vnějšímu nepříteli, který si naši velikost nepřeje. Je dost možné, že toho, kdo není Čech, nějaká česká velikost příliš nezajímá, ale opravdu, kdyby se banky či Škodovka vrátily do českých rukou, by došlo k nějakému ekonomickému zázraku a v celém Česku by se třeba zdvojnásobily mzdy? Nebo by to snad nějak vedlo k lepším silnicím? (A ony některé banky i v českých rukou jsou.) Nebo kdyby se zrušily montovny, šli by jejich zaměstnanci automaticky za lepším? Není pravda, že "západ nás nenechá zbohatnout". Je pravda, že "západ" není za naše zbohatnutí nikterak odpovědný.
Další magickou představou je očekávání, že za "dohnání západu" jsou odpovědní politici. Měli by provést nějaké nespecifikované kroky, snad zvyšovat minimální mzdu, a tím způsobit, že Češi budou bohatší. Co by se stalo, až by mnohé firmy v krátkém časovém rozmezí zkrachovaly či odešly, protože by nemohly nebo nechtěly platit příliš vysokou mzdu, to je vskutku zajímavá otázka. V současnosti zřejmě konkurujeme levnou pracovní silou a pokud se zdá, že je to kvůli exportním podnikům potřeba, životní úroveň si ještě rádi snížíme devalvací koruny. Politici totiž dohnat západ nemohou, to není v jejich silách ani to není jejich úkolem.
Co tedy mohou? Mohou vytvořit prostředí, ve kterém na onom "dohánění západu" mohou pracovat všichni občané. Méně byrokracie, rychlejší úřední procesy, lepší komunikace, usnadnění výstavby... Jenže politika je stejně vždy jen odrazem celé společnosti. "Dohnat západ" mohou jen lidé, kteří se s nízkým platem prostě nespokojí. Nikoli ti, kteří mají vždy po ruce tisíc a jeden důvod, proč prostě musí žít v bědných podmínkách. Podnikaví lidé, kteří žijí svými životními sny - ti společně pomáhají "dohánět západ" - svým ziskem, z kterého tu platí daně (přinejmenším DPH), vytvářením dobře placených pracovních míst a celkovou starostí o to, jak se v Česku žije. To je recept na úspěch, na dohánění západu - nespokojovat se nikdy s málem. Je jistě prospěšné být skromný a mít malé životní potřeby, obejít se bez luxusu a nebazírovat na dokonalosti, ale není prospěšné nenechat si za svou práci důstojně zaplatit či vzdávat se svých životních snů - nebo je ani nikdy nenalézt.
Otázka "dohánění západu" je tedy spojená s tím, jak se tu obecně žije a jak šťastní tu lidé jsou. Kéž máme dostatek odvahy nejen tvrdě pracovat, ale i pracovat tam, kde ostatní naši práci opravdu ocení.
